O autorce

Hermína Franková je spisovatelka knih pro děti i pro dospělé. Vystudovala farmacii na brněnské Masarykově Univerzitě. Její první knihy začaly vycházet na začátku 60. let, když měla malé děti, pro které vymýšlela příběhy na dobrou noc. Tak vznikl Plavčík a Sardinky podle obrázků v holandském kalendáři, Panáček Švícko o velkém psovi, který pomohl vrátit ztracenou hračku, nebo Město hraček o tom, jak každý večer ožijí hračky v dětském pokoji; příběhy později načetl Miloš Kopecký pro rozhlasový dětský pořad Hajaja. V roce 1968 napsala krátkou povídku pro děti Čarodějnička na koštěti o malé čarodějničce, která přiletěla na jedno pražské sídliště. Právě podle této své povídky pak v příštím roce napsala námět ke známé filmové fantasy komedii Dívka na koštěti. V 60. letech napsala Hermína Franková i řadu knih pro dospělé, například soubory povídek Děti platí polovic?, Ženy pod helmou, nebo studentský román Blázni a Pythagoras o třech spolužácích z univerzity, kterým škola zrovna nesedla. Pro velký čtenářský úspěch se román dočkal pokračování Blázni mají propustky. Některé knihy Frankové vyšly v 60. letech v Německu a ve Švýcarsku.

V 70. letech byla Hermína Franková mezi autory, kteří nesměli psát. Místo psaní tak pracovala ve svém původním oboru v lékárně. Vydala několik knížek pod cizími jmény a psala další knihy, které směla vydat až později. Jednou z nich je napínavá knížka o dětech, které během druhé světové války schovávaly Paula – židovského uprchlíka z válečného transportu mluvícího jen francouzsky, Vendula aneb francouzština pro pokročilé. Kniha vyšla v 80. letech i v Německu a Maďarsku a byl podle ní natočený film Levé křídlo.

Od začátku 80. let se snažila Hermína Franková postupně vracet k psaní pod vlastním jménem. Vrátila se ke svému oblíbenému čarodějnickému tématu a napsala scénář k sérii tří televizních fantasy komedií Ohnivé ženy o čarodějnických kamarádkách, kterým se po mnoha staletích podařilo ukořistit těla dvou moderních žen. Příběhy Ohnivých žen vyšly později i knižně.  V roce 1988 vydala Hermína Franková humoristický román Ubohý Džony.

Od 90. let se Hermína Franková znovu může naplno věnovat psaní. Začátkem 90.let se podílela na scénáři filmu pro projekt Kinolabyrint na výstavu v japonské Ósace. Filmový projekt byl promítán i v mnoha jiných zemích. Později v 90. letech napsala scénář k televiznímu seriálu Lékárníkových holka podle své knihy Minervistka, v hlavní roli s Klárou Issovou, o patnáctileté Emílii, která žila v 19. století a chtěla studovat.

Po roce 1990 byla Hermína Franková oslovena, aby spolupracovala na filmovém pokračování Dívky na koštěti, ale z projektu sešlo. Na pozdějším filmovém zpracování po roce 2000 se nepodílela. Namísto toho vydala v r. 2006 vlastní volné originální knižní pokračování Dívky na koštěti, napínavou dětskou detektivku Čarodějnice bez koštěte. V roce 2006 vydala také knihu Hlavně dýchat, ve které se překladatelka Kristýna vyrovnává se svým životem a dostává se do situací připomínajících crazy komedii.

Hermína Franková miluje jižní Čechy. Hold jim vzdala například v krásné dětské knížce Kluk od vody o kamarádech z malé jihočeské vesnice, kteří pomohli zachránit ohrožené ptáky kolem rybníka Řežabince. Kniha Kluk od vody vyšla i ve Francii. O jižních Čechách je také její kniha z roku 2014 Jupí, jdeme do světa!, o putování dvou postaviček z domovních znamení po různých jihočeských městech. Zatím nejnovější knihy Hermíny Frankové jsou Padavka a bezva pes z roku 2016 o jednom dětském pěveckém sboru a kouzelném psovi a aktuálně Slečna Florence  a pátrací četa z roku 2019 o kadeřnici se sklony k čarování, která se dvěma kamarády pátrá po prastarých mincích.

Hermína Franková má ráda psy, děti, cestování, plavání, romány marockého spisovatele Daniela Pennaca, dobré jídlo a Campari. Nejvíc času tráví s rodinou. Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách. Má dvě dcery, tři vnučky a jednu pravnučku.